Pojem „kultura' je fascinující a mnohovrstevnatý, proměnlivý v čase i kontextu. Od starověkého Říma, kde Marcus Tullius Cicero používal „cultura animae' - péči o duši - jako metaforu, až po dnešní dobu, kdy se stala klíčovým pojmem v umění, vědě i byznysu. Obecně řečeno, kultura představuje soubor všech materiálních i duchovních hodnot, které lidstvo vytvořilo, nebiologickou část lidské existence, jež se předává socializací a učením. Zahrnuje vědění, víru, umění, právo, morálku, zvyky, jazyk i způsoby jednání, které formují naše vnímání světa.
V kontextu organizací však nabývá kultura zcela specifického, a přesto stejně zásadního významu. Mluvíme o firemní či organizační kultuře, o nepsaných pravidlech, sdílených hodnotách a zvyklostech, které určují, jak se lidé ve firmě chovají, komunikují a jak vnímají své místo i smysl své práce. Je to dna společnosti, která ovlivňuje vše od náboru talentů po vztahy se zákazníky.
Organizační kultura není jen abstraktní pojem; je to živý organismus tvořený komplexní sítí vzájemně propojených prvků. Porozumění těmto pilířům je klíčové pro každého lídra, který chce kulturu nejen pochopit, ale i aktivně formovat.
Každá organizace má své hrdiny - osobnosti, které ztělesňují ideály a úspěch, a jejichž příběhy se stávají legendami. Naopak existují i „padouši' - ti, jejichž chování je považováno za nepřijatelné. Tyto archetypy a příběhy formují představy o tom, co je ve firmě ceněno, jak se dosahuje úspěchu a co je naopak tabu. Jsou to morální kompasy, které ukazují, jaké hodnoty jsou skutečně prožívány.
Rituály a rutiny představují systematické vzorce chování, které jsou považovány za normální a očekávané. Mohou mít podobu pravidelných meetingů, oslav úspěchů, způsobu komunikace s klienty či interní podpory kolegů. Tyto rituály mohou být konstruktivní - například rychlá a efektivní reakce na zákaznické dotazy - ale i destruktivní, pokud se stanou normou negativní jevy jako šikana nebo ignorování feedbacku. Jsou to neviditelné mechanismy, které udávají rytmus každodenní práce.
Od uspořádání kanceláří, přes dress code, až po firemní logo a způsob, jakým je prezentováno - symboly jsou hmatatelnými projevy kultury. Už jen pohled na zasedací místnost, pracovní stoly nebo způsob, jakým se zaměstnanci oblékají, dokáže mnohé napovědět o firemních hodnotách a prioritách. Zkuste se rozhlédnout po svém pracovišti. Co vám symboly říkají o vaší kultuře?
Organogram sice formálně ukazuje hierarchii, ale skutečná struktura a fungování firmy se skrývají v systémech. Sem patří nastavení standardů pro kvalitu a finance, ale i systémy odměňování, povyšování a hodnocení zaměstnanců. Tyto systémy přímo ovlivňují chování a motivaci pracovníků. Kde ve vaší firmě vnímáte největší citlivost v těchto systémech?
Kromě formálních pozic (generální ředitel, představenstvo) existují v organizacích i neformální mocenské struktury, například vlivné neformální skupiny, zkušení matadoři nebo silné odborové organizace. Porozumění tomu, kdo má skutečnou rozhodovací pravomoc a vliv, je klíčové. Tyto mechanismy určují směr a efektivitu implementace změn.
Uprostřed sítě všech těchto prvků, kde se vzájemně ovlivňují a překrývají, leží kulturní paradigma - souhrn toho, jak se tyto prvky propojují a vytvářejí jedinečnou identitu organizace.
V posledních letech se ukazuje, že kultura a strategie jsou dvě strany téže mince. Lídři si uvědomují, že kulturní priority, jako je nábor a udržení talentů (retence), digitalizace, zdraví a bezpečnost nebo spolupráce, jsou přímo propojeny s úspěšnou realizací firemní strategie.
Paradoxně, data často odhalují prohlubující se propast mezi tím, co lídři říkají o kultuře (zejména v citlivých oblastech jako diverzita, rovnost a inkluze - DEI) a tím, co jejich lidé skutečně prožívají. Mluvit o hodnotách nestačí; je nutné je prožívat a demonstrovat v každodenní praxi.
Nepochopení nebo podcenění firemní kultury může zmařit i tu nejlepší strategii. Naopak, silná a zdravá kultura působí jako mocný akcelerátor. Studie ukazují, že kultura je zásadnější pro úspěšnou realizaci strategie než technologie, nástroje nebo dokonce tón komunikace shora. Mezi hlavní „aktivátory' vycházející z kultury se často uvádějí: pobídky, kompenzace a benefity, které, pokud jsou sladěny s kulturou, mohou výrazně posílit motivaci a angažovanost.
Pochopit a ovlivnit firemní kulturu vyžaduje odvahu a systematický přístup. Nejde jen o nastavení shora, ale o aktivní naslouchání a zapojení všech úrovní organizace.
Velice praktickou výzvou je porozumět tomu, o čem lidé ve vaší organizaci skutečně mluví. Co kritizují, co obdivují, na co si pamatují a co si cení? Je zásadní zachytit jejich příběhy, tón i jazyk, který používají. Za těmito pocity se často skrývají nepsané normy a hodnoty, které charakterizují kulturu a jsou mnohem důležitějšími faktory pro úspěšnou realizaci strategie než jakékoli formální komunikace.
Jedním z nejúčinnějších nástrojů pro pochopení a rozvoj kultury je transparentní kruhová komunikace. Místo jednosměrného toku informací shora dolů se zde podporuje otevřený dialog, sdílení nápadů a zpětné vazby ve všech směrech. To pomáhá budovat důvěru a odhalovat skutečné kulturní dynamiky.
Pokud se chcete pustit do propojování strategie a kultury, je nezbytné si položit následující všetečné otázky a poctivě na ně odpovědět:
Když jsme byli na vrcholu a dělali to nejlepší, co to konkrétně bylo a co o nás říkali druzí, jak nás vnímali?
Co bylo hybnou silou takového chování a jednání?
Jaká přesvědčení a zkreslení ohledně toho, kdo jsme a jak pracujeme, nás naopak brzdí?
Jak můžeme překonat setrvačnost, lenost, vyjeté koleje, provozní slepotu, odkládání a další omezující lidské vlastnosti?
Zkoumání takových otázek chce i kus manažerské a lidské odvahy, ale je to jediná cesta k autentické změně a rozvoji kultury.
Na základě poznatků z praxe a studií, například od PwC, lze shrnout čtyři logické kroky pro efektivní propojení strategie a kultury:
Kultura je komplexní, ale nesmírně mocný nástroj. Pochopení jejích nuancí a aktivní práce s ní není jen teoretickým cvičením, ale klíčovou investicí do budoucnosti vaší organizace. Je to cesta k udržitelnému úspěchu, kde lidé nejsou jen součástí systému, ale jeho hnací silou.